Kapitola 43 - Ohromující vítězství

Harry se zvedl na nohy, i když trochu nejistě. Pravda, z poloviny to očekával, ale neznamená to, že to bylo méně otravné. Zvlášť všechny ty oči, které na něm spočívaly.

Většina z nich byla překvapená, některé závistivé, jiné pohrdavé. Potřeboval se s tím vypořádat, a to hned.

"Pane řediteli! Na co si to hrajete?" Harry vykřikl a snažil se, aby to znělo co nejrozhořčeněji. Koutkem oka zahlédl, jak Hermiona trochu nadskočila.

Brumbál zamrkal. "Pane Pottere, musíte jít za mnou do...," řekl.

"Jak se moje jméno dostalo z poháru, když jsem ho do něj nevhodil?" dožadoval se Harry odpovědi.

"Lháři!" vykřikl někdo v davu. Harry nemusel hádat, že to přišlo od Zmijozelského stolu.

Harry bleskurychle vytrhl hůlku z pouzdra a zvedl ji. "Já sám jsem se do tohoto směšného turnaje nepřihlásil, ani nevím, kdo to udělal. Přísahám na svůj život, na svou magii a na duši své mrtvé matky!" Seknul hůlkou dolů a deska před místem, kde seděl, se s hlasitým prasknutím rozštípla.

Ve Velké síni zavládlo naprosté ticho. Ginny měla oči dokořán a zářily jí.

"Pane Pottere," promluvil konečně ředitel. "Vaše jméno bylo vybráno pohárem. Musíte teď jít se mnou."

"A když odmítnu?" Harry se zeptal.

"Když tvé jméno vyšlo ven, stal ses předmětem závazné kouzelnické smlouvy," odpověděl Brumbál opatrně. "Její porušení by znamenalo... přísné tresty."

"A co když nejdřív zničím pohár?" Harry se zeptal a znovu zvedl hůlku.

Brumbálovy oči se rozšířily a Harry pro jednou viděl, že muž ztratil svůj klid.

"Harry! Ne! Chci říct..." Polkl, když mávnutím hůlky zvedl kolem utichajícího poháru téměř neprůhledný štít. "Zničení starobylého, jedinečného artefaktu, abychom se vyhnuli soutěži, by nebylo dobře přijato kouzelnickým světem, pane Pottere."

"To není můj problém, pane řediteli," řekl Harry na rovinu. Zaslechl několik zalapání po dechu. Zatraceně. Lidé by neměli otevřeně odporovat Velkému Albusi Brumbálovi, připomněl si Harry. Musel trochu ubrat, než toho prozradí příliš mnoho. Hermiona ho určitě bude chtít zabít na místě. Přinejmenším se to dalo z velké části přičíst jeho temperamentu, který byl v Bradavickém mlýně drbů™ dobře zavedený.

"Vaše kouzla jsou držena v útlumu pohárem, pane Pottere. Zničení Poháru by pravděpodobně vyvolalo tresty, kterým se snažíte vyhnout."

Harry cítil, jak mu trochu poklesla ramena, když sklonil hůlku. Byl skutečně v pasti. "Dobře. Vyhovím vám, pokud mi odpovíte na jednu otázku."

"Otázku, pane Pottere?" Brumbál se zeptal a opatrně přistoupil k Harrymu.

"Jaká bezpečnostní opatření byla zavedena, aby se zabránilo tomu, že někdo vloží cizí jméno do poháru proti jeho vůli?"

Ředitel se zamračil. "Ale to, že jsi byl vybrán, znamená, že tě Pohár vybral jako nejschopnějšího soutěžícího. Nezdálo se mi... možné... že by takový student nechtěl soutěžit," vysvětloval zmateně.

"Být dost dobrý na to, aby byl vybrán, nebránilo soutěžícím v předchozích turnajích zemřít. Pane řediteli, moji rodiče zemřeli, aby mě ochránili. Je rouhavé riskovat život, pro jehož ochranu se obětovali, pro tisíc galeonů a věčnou slávu," odpověděl Harry pohrdavě. "Ty starý vyčůraný blbče" na konci zůstalo nevyřčeno.

Brumbál zbledl. Otočil se a mlčky vyvedl Harryho z Velké síně za ostatními šampiony.

Harry na sobě při odchodu ze sálu stále cítil mnoho očí, ale celkově se nálada zdála být spíše spekulativní než nepřátelská. S tím se spokojil.

Krátce nato se Harry ocitl v předsíni s Fleur a Malfoyem. Francouzce se rozšířily oči, když Harryho poznala. "Myslela jsem, že ses nechtěl zúčastnit turnaje?" zeptala se tiše.

"To jsem neudělal," odpověděl Harry unaveně. " Géniové, kteří to mají na starosti, nikdy nepřijali žádná opatření, aby zabránili lidem ve zlomyslné nominaci cizího jména."

"Ušetři nás svého dramatu, Pottere," ušklíbl se Severus Snape, když se přesunul vedle Draca.

"Pane řediteli, slyšel jste tu přísahu, kterou jsem složil?" Harry si odplivl.

"Ten kluk má pravdu," zavrčel Moody, "někdo možná doufá, že Potter při tom zemře." Harry při tom trochu ucukl. Moody se skoro trefil.

"Těším se, až si zasoutěžíme, pane řediteli," ozval se Draco. "Otestovat se proti takzvané bradavické elitě by mělo být zábavné."

Harry ze všech sil potlačil své emoce. Dokonce i zvuk Dracova hlasu teď dokázal vyvolat vlnu jeho magie. Nesmí myslet na Ginny! připomněl si.

"Předpokládám, že znovu tě ztrapnit bude jen třešnička na dortu," souhlasil Harry mírně.

Draco se zazubil, ale přerušil ho Pytloun, když se ozval. "Dobře, musíme dát našim šampionům instrukce. Cuthberte? Chceš se toho ujmout?"

Throckmorton předstoupil a nahlédl do složeného pergamenu.

Harrymu se tiše ulevilo, že se mu stále daří Draca rozčilovat. Jeho nové chování na veřejnosti ho poněkud znervózňovalo. Trocha sebekontroly by z toho trouby mohla udělat někoho skutečně nebezpečného.

"První zkouška," začal úředník ministerstva, "je zkouškou vaší odvahy tváří v tvář neznámému. Proto vás o podrobnostech úkolu budeme informovat až po jeho zahájení 24. listopadu. Při plnění úkolů v turnaji nesmíte žádat ani přijímat pomoc od svých učitelů. Do prvního úkolu vstoupíte vyzbrojeni pouze svou hůlkou. Podrobnosti o druhém úkolu obdržíte po skončení prvního. Vzhledem k časové náročnosti turnaje jsou také šampioni vyloučeni z celoročních zkoušek, s výjimkou N.K.Ú. a O.V.C.E. nebo jejich ekvivalentů." Obrátil se k Brumbálovi. "Myslím, že tím je vše vyřešeno, pane řediteli."

Brumbál přikývl, ale Harry se tvářil trochu roztržitě.

Madam Maxime vyvedla Fleur z místnosti, když schůzka skončila. Harry doufal, že ona a studenti z Krásnohůlek zůstanou přátelští, i když si teď budou konkurovat. Našel své přátele, jak se poflakují na chodbě, a jeho zamračený výraz se trochu zmírnil.

"Pojďme odsud, než se Snape rozhodne, že si na nás zasedne jako za starých časů," zamumlal Harry. Souhlasili a rychle se vydali zpátky do nebelvírské věže.

Hluk ze společenské místnosti byl slabě slyšet ještě dřív, než Tlusté dámě sdělili heslo. Když se portrét otevřel, zalily je zvuky oslavy, až se Harry zamračil.

Jásot ještě zesílil, když vstoupili dovnitř a byli spatřeni. Dvojčata a Lee Jordan věšeli mezi schodištěm nebelvírský prapor. Angelina Johnsonová a ostatní střelci rozdávali máslový ležák, který někdo propašoval kdoví odkud. Všichni slavili, jako by Nebelvír právě vyhrál Famfrpálový pohár.

Harry koutkem oka zahlédl, jak Ron zrudl v obličeji. V žaludku pocítil prázdný pocit.

Zrzek otevřel ústa, ale jeho slova se ztratila ve vřavě. Jeho rysy se zkřivily hněvem a tvář se mu zbarvila do odstínu fialové, na který by byl strýc Vernon pyšný. Podomácku vyrobený transparent propagující Harryho jako nebelvírského šampiona v Turnaji tří kouzelníků náhle s hlasitým bouchnutím zmizel.

Společenská místnost ztichla, jak se na podlahu snášel popel. Harrymu se rozšířily oči. Nemohl si vzpomenout, kdy naposledy Ron projevil náhodnou magii. Jeho přítel musel být nadmíru rozzuřený.

"Co to s vámi sakra je?" Ron zařval. "Copak jste neslyšeli, jak Harry přísahal na svou magii a na duši své mrtvé mámy, že se do Turnaje sám nezapsal? A ani ne o hodinu později jsme vás, idioty, našli, jak oslavujete, že už ho zase někdo podvedl?"

"Proč by ho někdo zapsal místo něj?" posmíval se mu hlas v davu. Nejspíš bylo dobře, že Harry z místa, kde stál, neviděl, kdo to je. Znělo to ale jako ten idiot McLaggen.

"Copak nikdo neslyšel ani slovo z toho, co jsem říkala minulý týden?" Hermiona téměř vykřikla. "Přestali pořádat Turnaj tří kouzelníků kvůli počtu mrtvých." Nadechla se a uklidnila se. "A než někdo vytáhne věčnou slávu, připomenu, že nikdo z vás nedokáže jmenovat jediného vítěze turnaje, aniž by navštívil knihovnu."

"Neobtěžuj se, Hermiono," dodala Ginny. "Prostě se vydáme nahoru. Zdá se, že společenská místnost dnes večer zavání demencí." Poplácala Harryho po rameni a odešla k dívčímu schodišti. Hermiona si odfrkla a vydala se za ní, přičemž Luna ji následovala.

Harry věnoval místnosti jediný pohled. Fred i George zrudli, zatímco Colin Creevey vypadal, že se každou chvíli rozpláče. Potřásl hlavou a zamířil po schodech do chlapeckého pokoje čtvrtého ročníku. Neville ho následoval a pobízel Rona.

Všichni tři byli zticha, když se chystali do postele. Harry si nemyslel, že to byla náhoda, že se Seamus s Deanem dnes večer chystají zůstat venku dlouho do noci.

Další den byla naštěstí neděle, takže měli šanci se před obnovením vyučování všichni potkat. Po časné snídani ve Velké síni vedl Harry své přátele okružní cestou do Komnaty nejvyšší potřeby. Pobertův plánek zajistil, že je nikdo neuvidí.

V místnosti měli k dispozici stůl obklopený pohodlně vypadajícími židlemi. Sotva se usadili, ozvala se Hermiona. "Myslím, že bychom se měli zamyslet a rozhodnout se, jak k letošnímu roku přistoupíme."

"Předpokládám, že máš nějaké nápady, Hermiono?" Harry se zeptal lehce škádlivým tónem.

Hermioniny tváře trochu zrůžověly. "Myslím, že vzhledem k tomu, co se stalo s mozkomory, můžeme s jistotou říct, že tvoje znalost budoucnosti začíná být ohrožena.

Nezbytné změny, které jsi provedl, mají větší a větší dopad."

Harry přikývl a uznal, že tomu tak je. "Takže pokud se nemáme držet při zemi, co budeme dělat?" odpověděl Harry.

"Pořád ještě víme o některých věcech, které se stanou, ne?" zeptal se Neville. "Jsou věci, které by se nezměnily, že?"

"Voldemort je pořád někde tam venku," souhlasil Harry, "a pořád se chce vrátit."

"Myslím, že jsme se zabývali spoustou věcí," řekla Hermiona zamyšleně. "Možná bychom měli zapracovat na nepředvídaných událostech. Voldemort si možná ještě najde způsob, jak se vrátit. Takový, o kterém nevíme."

"Myslíš neutralizovat jeho mocenskou základnu," řekl Harry. "Smrtijedi zabili mnohem víc lidí než on osobně."

"Nemůžeme chodit kolem a zabíjet lidi!" Hermiona zalapala po dechu.

"Nemusíme je zabíjet, abychom je neutralizovali," řekl Ron. "Harry, byli Bulstrodovi přátelští, víš, i předtím?"

"Ne," zavrtěl Harry hlavou.

"Vidíš, Hermiono? Neutralizováno," dodal Ron. "Víš, Harry, když se snažíš, umíš být pěkně děsivý bastard."

Ginny se zasmála a zkoumavě si Harryho prohlížela. "Takový výraz některé čarodějky nepoužívají," zamručela, až Harryho pálily uši.

"Ginny!" Ron zasyčel a přiměl ji, aby se rozchechtala.

"Většina Smrtijedů byli muži," podotkl Harry rychle, "ale Ron možná na něco přišel. Spousta lidí se k Voldemortovi přidala poté, co se vrátil. Vzkříšení z mrtvých je zřejmě dobré pro nábor. Pokud se nám podaří zabránit dost z těchhle věcí..."

"Budování zastrašující pověsti se může také vymstít," varovala Hermiona. "V nejlepším případě si na záda připevníš velký terč."

"Už ho má i tak kvůli tomu proroctví," podotkla Luna.

"Voldemort už ho chce zabít."

"Myslím, že celkově můžeme víc získat než ztratit," dodal Neville.

"My?" Harry se zeptal a zvedl obočí.

"Budeme ti krýt záda, takže se budeme zabývat spoustou hrozeb," vysvětlil Neville.

"My nevyjednáváme, Pottere," dodala Ginny.

Harry se zhluboka nadechl a vydechl. "To vidím."

"Turnaj tří kouzelníků!" Ron napůl vykřikl.

Hermiona, která seděla vedle něj, napůl vyskočila ze židle. "Rone! O čem to mluvíš?"

"O turnaji! Je to skvělá příležitost začít," řekl Ron a s upjatým úsměvem se otočil na Harryho. "Musíš ten turnaj vyhrát a přesvědčit všechny, že by museli být totální blázni, aby zkřížili hůlky s Chlapcem, který přežil."

Jedinou útěchou na celé té smutné šlamastyce byl rozhodný nedostatek nepřátelství ze strany Mrzimoru. Neměli ani tušení, že by Cedric Diggory "měl" být bradavickým šampionem, a tak Harryho jako bradavického reprezentanta opatrně podporovali. Harry dokázal ocenit drobné milosrdenství, protože Zmijozelští na tom byli ještě hůř než dřív. Tato kolej celkem jednotně podporovala Draca Malfoye a stále šířila fámy, že byl vyloučen neprávem.

Harry se málem nahlas rozesmál, když viděl, jak se zase objevují odznaky. Tentokrát zobrazovaly nápis "Draco Malfoy - Šampion tří kouzel" lemovaný barvami Durmstrangu a byly dost neškodné, protože přímo neútočily na bradavického šampiona. Stačily však tomu, aby se profesorka McGonagallová zuřivě zamračila, ale dost dobře nemohla studentům vynadat za to, že se rozhodli podpořit někoho jiného než bradavického šampiona.

Harry si představoval, že cokoli ošklivějšího by profesor Křiklan zabavil a nositel odznaku by si vysloužil přednášku o tom, jak se cvičit v uhlazenosti.

Přesto, ačkoli byla situace napjatá, nebyla tak otevřeně nepřátelská, jak si Harry pamatoval, za což byl vděčný.

Krásnohůlský kontingent se vrátil k nebelvírskému stolu na oběd.

Ačkoli byli ve svých projevech o něco ostražitější, nálada byla stále v podstatě přátelská. Harry si však všiml, že si ho Fleur několikrát spekulativně prohlížela. Předpokládal, že mezi Millicentinými postřehy před jejím přestupem a novinovými články týkajícími se bitvy s mozkomory není šance, že by ho francouzská čarodějka tentokrát zavrhla jako "malého kluka". Pro jeho ego to bylo sice příjemné, ale celkově by byl Harry raději, kdyby ho jeho konkurenti podceňovali.

Když se po obědě vraceli do nebelvírské společenské místnosti, cítil se Harry zřetelně nesvůj. Plavil se teď v poměrně neprobádaných vodách, s jediným šampionem stejným jako v původní časové linii. Ronův plán hodlal situací ještě více otřást. Zdálo se, že on i Hermiona mají několik nápadů, ale Ginny vypadala mnohem méně nadšeně.

Jakmile prošli kolem portrétu Tlusté dámy, Harry se setkal s bledě se tvářícím Colinem Creeveym. "H-Harry? Můžu s tebou na chvíli mluvit?"

Harry pocítil záchvěv strachu, když se setkal s chlapcovým pohledem plným červených obrouček. "Co se děje, Coline?" zeptal se. Po tom všem, co se doposud stalo, se mu příliš nechtělo mluvit s lidmi, kterým plně nedůvěřoval.

Třeťák těkal očima po Harryho kamarádech a zase zpátky. S viditelným úsilím polkl. "Já... nechtěl jsem znevážit tvé rodiče, Harry."

Všechno se mu v mžiku spojilo. "Dal jsi moje jméno do poháru," řekl Harry. Nebyla to otázka.

Colin trhaně přikývl a začal mluvit. "Já jen..."

Kolem Harryho se zprava mihla šmouha zrzavých vlasů a ozvalo se hlasité plesknutí, jak Ginnyina pěst narazila do Colinovy levé tváře. Třeťák zaklonil hlavu a převrátil se na bok. Harry zvuk sotva zaregistroval, protože se vrhl vpřed, oběma rukama objal Ginny kolem pasu a odtáhl ji dozadu a zvedl ze země. Její následný kopanec minul Colinovo břicho o několik centimetrů.

Harry ji pevně držel, zatímco Ginny zuřila. Byl jí jen vděčný, že si uvědomila, že ji drží on, a zdržela se toho, aby po něm házela lokty. Když její zápas polevil, Ron a Neville popadli Colina za ruce a pomohli mu vstát. Harry si všiml, že ho nepustili, jakmile byl Colin na nohou. Harry udělal další půlkrok dozadu a byl rád, že v tu chvíli se zdálo, že v okolí nejsou žádní prefekti.

"Kde jsi přišel k mojemu jméno... počkat. Ten esej sis nechal, že jo?"

"Promiň," dušoval se Colin a tvář už mu začínala rudnout a otékat, "jen jsem si myslel, že jsi skromný... a chtěl jsem, aby Bradavice vyhrály," přiznal.

"Stejně jsem si to ale měl vybrat já," řekl Harry, když Ginny ztichla. Stále cítil, jak se prakticky chvěje vzteky, takže příliš nepolevil.

"Coline," zasyčela, "jestli se Harrymu v tomhle turnaji něco stane, zaplatíš za to ty i tvůj bratříček!"

Třeťák zbledl, když Harry šokovaně vydechl. "Ginny!" sykl.

"Myslím to vážně. Jestli tě v tomhle pitomém turnaji z-zabijou, tak tě vlastně tenhle ksindl zavraždil," zuřila.

Harry ji pevně objal a přitáhl své paže k jejím v obráceném objetí. Držel ji tak dlouhou chvíli, než ze sebe vypustila přidušený vzlyk, otočila se k němu čelem a zabořila mu obličej do hrudi. Luna přistoupila k Harrymu zezadu a začala dívku hladit po zádech.

Harry si matně uvědomoval, že z druhé strany prochází Hermiona a kráčí ke Colinovi. "Ronalde, Neville, prosím, pojďte za mnou," řekla po chvíli. Její hlas byl jako ze železa.

"Ehm, kam jdeme, Hermiono?" Ron se zeptal a trochu se při pohledu na její výraz zarazil.

"K profesorce McGonagallové," odpověděla.

Když všichni čtyři odcházeli, Ron a Neville drželi Colina za ruce, i když nejevil vůbec žádné známky odporu. Po chvíli Harry odvedl Ginny k jedné z pohovek. Sedl si na jeden konec, na druhý Luna a mezi ně Ginny. Posunula se, až se jejich nohy dotýkaly, a tak jí Harry položil ruku přes ramena a nechal ji, aby se opřela o jeho bok. Vždycky ho překvapilo, když si uvědomil, jak je vlastně malá.

Po dlouhé chvíli Harry promluvil. "Myslel jsem, že se ti líbil Ronův nápad."

Pokrčila rameny. "Pokud budeš nucený soutěžit v tomhle hloupém turnaji, tak ano. Ale původně jsi to celé chtěl raději vynechat, ne?"

Harry přikývl. "Jo, můj pěkný klidný rok. Blbost." Zhluboka se nadechl. "Zapojit do tvé pomsty i Dennise by mohlo být trochu přehnané, co říkáš?"

"Colin neví, že blafuju." Harry se trochu uvolnil. "Chci, aby pocítil trochu úzkosti, kterou nám ostatním koupil svou naprostou hloupostí," pokračovala.

"Jsem si docela jistá, že tě teď bere vážně," poznamenala Luna.

Několik minut tiše seděli, dokud se Hermiona a chlapci nevrátili.

"Dva týdny podmínečného vyloučení," oznámila bez okolků. "Přenesou ho domů, aby si promluvil s rodiči, jakmile budou mít jeho kufr."

"Mělo to být delší," zabručela Ginny.

"Taky dostal příkaz, aby se po návratu s Harrym vůbec osobně nestýkal," dodala Hermiona.

Harry přikývl. To by nejspíš bylo mučení.

"Aspoň neřekl nic o tom, kde přišel k tomu monoklu," dodal Ron. "Takže ti nehrozí žádné potíže, Ginny."

Kývla na bratra, ale nic neřekla.

"Dovedu si představit, že si spíš myslel, že si to zaslouží," poznamenala Hermiona.

"To proto, že si to zasloužil," zabručel Neville.

Ginny byla po zbytek dne zticha; pro Harryho to nebylo žádné překvapení. Na jednu stranu ho sice potěšila její zuřivost v jeho prospěch, na druhou stranu ho její hněv trochu odrazoval.

Přesto se jí snažil dát najevo, že si toho váží, aniž by to bylo příliš nápadné.

I když ten blaf o Dennisovi byl přece jen trochu přehnaný a trochu ho šokoval.

Na druhou stranu ho napadlo, jak by asi reagoval, kdyby někdo Ginny nějak přihlásil do turnaje a pak si náhle připadal jako pokrytec.

Harry šel spát s myšlenkou, jestli turnaj není jednou z těch lepkavých paralel. Zabránil Bartymu Skrkovi mladšímu, aby zadal jeho jméno, jen aby to ze všech jiných udělal Colin Creevey. Neuniklo mu, že Pohár nepotřeboval Confundus, aby vybral Harryho jako šampiona. Vybral ho jako to nejlepší, co Bradavice mohly nabídnout, čímž zvráceně dokázal, že ta pitomá nádoba je prozíravá.

Harry nepochyboval o tom, že polopříčetný pohár zachytil jeho změněné magické jádro. Pravděpodobně měl větší surovou magickou sílu, než kterýkoli z ostatních studentů. To z něj sice nedělalo chytřejšího nebo schopnějšího, ale bylo to něco, co artefakt dokázal jedinečným způsobem změřit. Pravděpodobně by se do něj někdo s chabou znalostí kouzel nezapsal, aby se vyhnul ostudě.

Nebo možná dokázal vycítit i jeho rozšířené vzpomínky, což byla myšlenka, při níž Harrymu přeběhl mráz po zádech. Peřinu si kolem sebe shrnul těsněji, aby zahnal náhlý chlad.

Profesor Křiklan byl více než ochotný nechat Harryho odejít ze třídy, aby se mohl zúčastnit Vážení hůlek. Byl příjemně překvapen, když viděl, že pro něj místo Colina poslal Ginny a Lunu.

"Nikdo necestuje sám, když si můžeme pomoct," vysvětlila mu Ginny. "Měly jsme volnou hodinu, tak jsme se potloukaly po třídě, kde jsi říkal, že to bude, a zeptaly jsme se pana Pytlouna, jestli ví, že máš zrovna hodinu..."

"A tak vás dvě požádal, abyste mě přivedly?" Harry se s úsměvem zeptal. "Velmi chytré!" řekl obdivným tónem.

Tím si vysloužil malé zrudnutí, když se vydali na obřad.

Ostatní šampioni už dorazili, nepochybně je přivedli jejich ředitelé. Fleur se na něj usmála a přikývla, zatímco Draco byl stejně nervózně netečný jako předtím. Harryho úsměv, když uviděl Ritu Holoubkovou vedle Luda, nebyl úplně nucený. Nebyla zrovna nejpříjemnější a nebyl to žádný vzor novinářské poctivosti, ale jejich dohodu dodržela, a dokonce občas předčila jeho očekávání. To ji stavělo před depresivně velké množství dospělých, které Harry znal.

"Á, tady je, bradavický šampion! Už jsi tady, Harry, není se čeho bát. Jen obřad vážení hůlky - porotci budou brzy dole s panem Ollivanderem. Tady slečna Holoubková dělá malý článek pro Denního věštce," vysvětlil mu Pytloun.

"Harry a já jsme staří přátelé," zamručela Rita. "Mohla bych si s vámi promluvit, třeba mi dáte nějaké informace do mého článku?"

"Jistě!" Ludo vyhrkl. "Ehm, tedy pokud proti tomu Harry nic nenamítá?"

"Mně to nevadí," odpověděl Harry mírně, "i když si myslím, že dneska by tu mohly být lepší příběhy."

"Aha?" Rita se zeptala a přistoupila blíž, protože Ludo vypadal mírně znepokojeně. Harry bezděčně přemýšlel, jestli takhle vypadá i o Vánocích. Harry očima přejel po Dracovi. Neexistoval způsob, jak se zmínit o jeho vyloučení, aniž by to působilo malicherně, a nepochyboval, že Rita už si to plně uvědomuje.

Harry přemýšlel, kolik zlata Lucius potřeboval, aby redakci Proroka přiměl ten článek vypíchnout.

"Viděl jsem váš loňský článek o slečně Bulstrodeové a o přestupu, který jste pomohla zařídit do Krásnohůlek," odpověděl Harry. "Ukázalo se, že ji Fleur vzala pod svá křídla a pomohla jí usadit se v nové škole. Teď jsou z nich docela dobré kamarádky. A protože Turnaj tří kouzelníků je o podpoře mezinárodní spolupráce..."

"Ach ano," souhlasila reportérka, "to se píše prakticky samo." Přešla k Fleur a nasadila úsměv, o němž Harry věděl, že je to její nejméně dravý úsměv.

Francouzská šampionka se zatvářila poněkud znepokojeně, než svůj výraz změnila do klidného úsměvu a začala odpovídat na otázky.

Rita se chovala přívětivě, když přišla poněkud znepokojená paní Maxime a vmísila se do hovoru. Novinářka se pouze obrátila k velké ženě a položila jí několik otázek, které ředitelku zřejmě příjemně překvapily.

Samotný obřad probíhal většinou tak, jak si ho Harry pamatoval, i když ho napadlo, jestli se Ollivander v obličeji trochu nezamračil, když pomocí Harryho hůlky vytvořil fontánu vína.

Harry si také s jistým zadostiučiněním všiml, že Rita zřejmě nijak nereagovala na Fleuřino oznámení, že vlasy Veely v její hůlce patří její babičce.

To ovšem Fleur nebránilo v tom, aby ho po jejich rozhovoru vystopovala a prakticky ho odvlekla do nepoužívané chodby. Harry nenápadně mávl na Ginny a Lunu, které se držely zpátky, když je následovaly.

"Proč jsi na mě namířil tu... reportérku?" dožadovala se. Harryho to skutečně překvapilo - netušil, že se Ritina pověst rozšířila tak daleko.

"Klid," řekl. "Nezapomeň, že ona to veřejně odstartovala svým příběhem o Millicent. Teď dostane možnost udělat navazující článek, v němž se poplácá po zádech, jak dobře se jí teď daří. Budeš chtít mít každou výhodu, jakmile Turnaj začne, zvlášť pokud předčíš ostatní šampiony - kteří se oba narodili jako Britové. V tu chvíli by se spousta novinářů mohla chtít zatvářit ošklivě... ale Rita, budiž jí požehnáno její černé srdíčko, si ráda hraje na favoritku."

Fleur si ho skepticky prohlížela. "Ale jestli je taková... 'jak víš, že bude, jak říkáš, hrát podle tebe?"

Harry pokrčil rameny. "Vydírám ji."

Fleur zamrkala.

"Vím o ní něco, co by ji dostalo do hodně velkých problémů," vysvětlil Harry. "Ona si o mně nevymýšlí lži, já o ní neříkám pravdu. A občas ji nakrmím nějakou historkou, o které ví, že bude pravdivá."

"Tak jsi pomohl Millicent."

Harry přikývl.

Fleur si Harryho chvíli prohlížela a pak se usmála. "Tahle Holoubková teď bude Millie 'obtěžovat' kvůli dalšímu rozhovoru. Myslím, že tě za to nejspíš prokleje, mon ami."

"Vůbec ne," odpověděl Harry a zavrtěl hlavou. "Myslím, že uvítá příležitost, aby ti to trochu oplatila. Nic nesnáší víc než pocit, že někomu něco dluží."

Fleur se při tom zasmála, a její lehké trylky se ozývaly chodbou. Ginny a Luna vystrčily hlavy zpoza rohu, jedna přes druhou. Harry jim vesele zamával.

Jak se blížilo datum prvního úkolu, Harry si dával záležet na dlouhých, klidných průletech po hradním areálu. Pokud by se ho někdo zeptal, řekl by, že létání mu chybí kvůli zrušené sezóně Famfrpálu. Zároveň si tím vytvářel alibi. Chtěl si potvrdit, že draci jsou, protože šampioni budou jen tři. A co bylo důležitější, chtěl dát Charliemu Weasleymu věrohodné popření, kdyby ho někdo obvinil, že dal svému nevlastnímu bratrovi tip.

I když Harryho jednou napadlo, jestli Charlie nebude fandit Harryho drakovi, aby vyhrál. Pak tu myšlenku zavrhl. Charlie přece nebyl tak přehnaně starostlivý, ne?

Taky pracoval na tom, jak se s drakem vypořádat co nejpůsobivěji.

Jak se dalo čekat, večer po posledním víkendu v Prasinkách před prvním úkolem Harry spatřil ohradu u Zakázaného lesa se třemi draky.

Když zakroužil o něco níž, nepřekvapilo ho, že vidí švédského krátkoocasého, čínského ohnivého a samozřejmě povědomě vypadajícího maďarského trnoocasáka.

Rád by se s někým vsadil, se kterým z nich skončí, pomyslel si, když se po spirále vracel zpátky nahoru.

Daleko od hradu Harry sestoupil na mýtinu, kterou si udělal daleko od zvědavých očí. Několika švihnutími hůlky obnovil ochranná zaklínadla a pak začal cvičit přeměňování. Velké přeměňování.

Odpolední vyučování bylo v den prvního úkolu zrušeno. Harry zjistil, že mu stres docela stačí na to, aby si zkazil oběd, ale přinutil se něco sníst. Měl v plánu vynaložit nemalé množství magie. Nebylo by dobré, kdyby mu chyběla energie kvůli prázdnému žaludku. Ginny a ostatní vypadali téměř stejně nervózně.

Harry jim ani trochu nezáviděl.

Fleur byla tichá, ale odhodlaná. Potvrdil si, že jí madam Maxime dala vědět o prvním úkolu. Nehodlal nic riskovat.

Konečně profesorka McGonagallová dovedla Harryho ke stanu postavenému tak, aby zakrýval výhled na ohradu pro šampiony. Zdála se být stejně rozladěná, jak si ji Harry pamatoval.

"Jen nezapomeňte," řekla, když se blížili ke stanu, "že máme připravené čaroděje, kteří situaci zvládnou, kdyby se vymkla kontrole. Prostě se snažte a nikdo si o vás nebude myslet nic špatného."

"Budu," odpověděl Harry. "Možná bych si tam mohl vysloužit nějaké extra kredity z přeměňování?"

Žena se zarazila a podezřívavě si ho prohlížela. "Nevěděla jsem, že šampioni byli informováni o prvním úkolu."

Harry se usmál. "Viděl jsem je, jak se v ohradě nedaleko odtud potýkají se třemi draky. Není tam žádná střecha, takže to ví každý, kdo v této blízkosti poslední tři dny používá koště. Já jsem létal každý večer, abych snížil stres, takže..."

McGonagallová zavřela oči. "...a na to samozřejmě nikdo nepomyslel. Jen proto, že zrušili Famfrpál, to přece neznamená, že tu není hrad plný studentů s košťaty."

"Myslím, že na spoustu věcí se dopředu nemyslelo," nadhodil Harry jemně.

"Správně. No, pane Pottere, předpokládám, že s předstihem bych měla očekávat váš obvyklý standard výkonu?"

"Ano, profesorko McGonagallová," souhlasil Harry s úsměvem, který, jak doufal, vypadal nevinně.

"Drzoun," zamumlala si pod nosem, když ho opouštěla u vchodu do stanu. Když Harry vstoupil do stanu, uviděl Fleur a Draca sedět na stoličkách v různých rozích, zatímco uprostřed se dvořil Ludo Pytloun. Harry nemohl přijít na to, proč má na sobě stále špatně padnoucí famfrpálový dres z doby, kdy hrál za Wimbornské vosy. "Harry! Dobrý den! Pojď dál, pojď dál. Chovej se jako doma."

Harry se ze všech sil snažil vypustit většinu Ludova žvanění. Poslouchal tak dlouho, aby se ujistil, že úkol je takový, jaký očekával, a pak už si ho nevšímal. Když ovšem přišel čas vytáhnout modely draků z pytle, skončil opět u Maďarského trnoocasáka. Nevadilo mu to; to, co měl v plánu, by vypadalo ještě působivěji. Zatímco Fleur nervózně následovala Luda ven ze stanu, Harry se usadil na stoličku v jednom rohu. Seděl naprosto klidně a nespouštěl z Draca oči.

Jakmile osaměli, blonďákův obvyklý úšklebek se pomalu znovu objevil jako nevítaná vyrážka. "Tak co, mudlovský šmejde, jsi připraven dnes zemřít jako statečný nebelvířan?"

Harry neodpověděl.

"Víš, Pottere, nezdálo se mi, že bys byl kvůli drakům tak překvapený. Dal ti snad ředitel tip? Nebo některý z tvých pochlebovačů? To je jedno. Věděl jsem to už několik týdnů a měl jsem dost času vymyslet, jak tě přesně usadit."

Harry mlčel, ale když se díval na bývalého Zmijozeláka, nechal svou mysl, aby se vrátila ke svým nočním můrám týkajícím se Ginny. Cítil, jak se mu zrychluje tep, jak mu začíná kolovat magie. Nejdřív to začalo pomalu, ale postupně se tempo zvyšovalo, jak se durmstrangský šampion snažil získat reakci. Harry cítil, jak se mu v neexistujícím vánku pohnuly vlasy v třásních.

Pod Dracovými lícními kostmi vykvetly dvě vysoké barevné skvrny, jak šumění davu zesílilo a pak propuklo v jásot. "No, ta veelská mrcha zřejmě přežila," pronesl Draco. "To je škoda, moje představení by bylo o to přesvědčivější, kdyby ji snědli a tebe zmrzačili. Koneckonců, chov napoví..." Zmlkl, když se vchod do stanu pohnul a Ludo se znovu objevil, aby Draca vyzvedl.

Jakmile Harry osaměl, soustředil se na to, aby co nejvíc vytáhl svou magii. Sotva zaregistroval dusot a výkřiky na poplach, které se ozývaly z davu venku. Z rozjímání se však vytrhl, když se ozval troubivý řev plný bolesti, o němž Harry bezpochyby věděl, že pochází od červeného čínského ohniváče. Následovaly hlasité skřeky a výkřiky, které se vznášely nad nyní již klidnějším publikem.

Když výkřiky postupně utichly, ozval se tlumený potlesk.

Trvalo ještě dlouho, než si Ludo přišel pro Harryho. Obvykle čilý muž byl zticha, když Harryho vyvedl ze stanu.

Jestli mohl Harry něco dodat, pak jen to, že trnoocasák vypadal ještě rozzlobeněji a divočeji, než si pamatoval. Pak si všiml velkého výronu krve poblíž hnízda, který se hromadil kolem popáleniny něčím, co vypadalo jako silná žíravá kyselina vylitá na pevný kámen. Samotné hnízdo bylo obklopeno spoustou rozbitých vaječných skořápek a šmouh od tekutiny. Harry cítil, jak se mu zvedá žaludek. Když se brána do dračí ohrady zavřela, Harry zahlédl kamennou plošinu, kterou levitoval tým dračích ošetřovatelů. Na plošině spočívalo rozvalené tělo čínského ohniváka, jehož horní část obličeje byla roztavená jako od silné kyseliny, obě oči vypálené.

Hagrid stál stranou od ošetřovatelů, tvář nad vousy bledou jako mléko.

Dav se pomalu pohnul, když se Harry zastavil a zíral, jak se brána zavírá. Uviděl Draca, jak stojí nezraněný vedle zachmuřené madam Pomfreyové a usmívá se.

Harry zatnul zuby, když ošetřovatelé téměř rozběsněného trnoocasáka usadili, jak nejlépe uměli. Věděl, že od té doby, co ohnivák buď zemřel, nebo musel být uspán, je kolem jeho protivníka cítit pach smrti, což mu ještě více ztěžuje práci.

Hagrid by mu nikdy neodpustil, kdyby mu způsobil trvalou škodu.

Ať už Pytloun řekl cokoli, ztratilo se to v řevu krve v Harryho uších, když vstoupil do ohrady. Hluk davu se ozval, když se trnoocasákova hlava otočila a zorientovala se na Harryho. Chlapec, který přežil, se nadechl, když viděl, jak se drak napíná v zadních končetinách a chystá se vystřelit přes ohradu na ten drzý hmyz, který se odvážil přiblížit k jeho drahocenným vejcím.

Harryho hůlka se zvedla a pohybem zápěstí sjela dolů.

"Ferrum Torque!" vykřikl a vrhl své kouzlo k zemi. Objevil se krátký, silný železný řetěz, jehož jeden konec byl přišroubován do kamene a druhý konec připevněn k poutku sevřenému kolem drakovy přední nohy. Zjevně zmatený drak se pokusil couvnout, ale byl přiveden zkrátka.

Draci jsou velmi odolní vůči magii; k omráčení jednoho z nich je obvykle zapotřebí celého týmu dračích krotitelů, kteří se vrhají v tandemu. Ale vyčarované okovy tento odpor překonat nemusí. Musí být jen dostatečně silné, aby odolaly síle vylíhlého padesátimetrového vrcholového dravce.

Harry trénoval, dokud jeho vyčarované řetězy nebyly velmi pevné.

Když trnoocasák vyvedený z rovnováhy nastavil druhou přední tlapu, aby se ustálil, Harryho hůlka znovu švihla. "Ferrum Torque!" a objevil se další řetěz, který tu nohu spoutal. Drak švihl hlavou, aby se podíval na nový řetěz, a Harry znovu nahodil a spoutal zadní nohy. Drak se nahrbil dopředu, napínal se, aby si uvolnil končetiny, a když jeho hlava klesla, objevil se hned za hlavou další, větší okov, připoutaný k zemi velmi krátkým řetězem. Poslední okov přišpendlil bičující ocas.

Dav při pohledu na mohutného draka, neohrabaně přišpendleného ke kamenné podlaze ohrady, ztichl. Jeho křídla marně mávala, jak bojoval s řetězy. Harry si je opatrně prohlížel, ale zdálo se, že drží. Přistoupil ke stěně ohrady a držel se daleko od prostoru před trnoocasákovou hlavou. Stejně z ní vyrazil prudký plamen, i když zdaleka nedosáhl jeho cíle.

Harry se opatrně vydal k hnízdu. Jásot a potlesk davu zesílil, protože se zdálo, že pochopili, co dělá. Když kroužil kolem rozzlobené matky, záblesk světla a hlasité prasknutí upoutaly jeho pozornost k nejvyššímu ze skutečných vajec. Kus tlusté vaječné skořápky se spirálovitě vznesl do vzduchu, jak bílek explodoval ze strany prasklé skořápky. Zápach, který ho okamžitě udeřil, byl příšerný; ještě horší bylo, jak se zápasící trnoocasák náhle úplně zastavil.

Harrymu se rozšířily oči v okamžiku, když se trnoocasák zbláznil. Křičel vzteky a celým tělem se vymrštil, až mu praskly a rozštíply šupiny pod pouty. Řetězy vydržely jen okamžik, než se roztříštil ten kolem krku, pak jeden na zadní noze a nakonec všechny ve smršti střepů, které zmizely z existence, jak se vyčarované formy rozpadly.

Rohatý drak se zvedl na nohy a otočil se, aby si prohlédl své hnízdo. Harry viděl, jak nabírá dech a ztuhl mu krk, když se pak otočil směrem k němu. Ohromeně udělal první věc, která ho napadla, a seslal nejsilnější kouzlo zmrazující plameny, jaké mohl, když Roháč vychrlil tsunami plamenů.

Harry se náhle ocitl ve vzduchu. Jeho přehnaně silné kouzlo bylo dost silné na to, aby působilo na dračí oheň, takže hořící plameny "působily jako letní vánek", jak to popsal Kratiknot. Ale při střetu s tímto zuřivým peklem to bylo víc než vánek. Harry sice šťastně neshořel, ale přesto mu to vyrazilo dech a padl dozadu, zatímco publikum křičelo strachy. Byl rád, že vydržel nekonečné hodiny nácviku pádů, když schoval hlavu a udělal kotoul ramenem dozadu... a tím si ochránil lebku a hůlku, ne nutně v tomto pořadí, když se vynořil v podřepu.

Zdálo se, že se trnoocasák na okamžik zastavil, když se plameny rozptýlily a odhalily Harryho Pottera jen mírně pomačkaného. Pak pod sebou shromáždil nohy a připravil se rozdrtit drzého člověka před sebou.

Harry věděl, že nemá čas ani prostor, aby ho znovu spoutal. Když se drak připravoval ke skoku, namířil hůlku přímo na jeho hlavu a do svého dalšího a možná posledního kouzla vložil veškerou magii, kterou mohl.

"MDLOBY NA TEBE!"

Vznikl metr široký pruh rudého světla, který spojil jeho hůlku s trnoocasákovou hlavou. Fluoreskovala tak jasně, že diváci mohli i po patnácti minutách při zavření víček vidět odlesky.

Harry upustil kouřící hůlku a padl na kolena, jak mu v očích tančily šedé skvrny.

Maďarský trnoocasák se zhroutil na zem bez jediné známky pohybu.

Netrvalo dlouho a Harry se pomalu vyšplhal na nohy a zvedl zlaté vejce. Zápach rozbitého vejce byl příšerný, ale pohled, který se mu naskytl na napůl zformované mládě uvnitř, byl ještě horší. Vzpomněl si na Hagridova Norberta a zavrávoral. Byl v polovině cesty ke vchodu do ohrady, když se zdálo, že se dav probudil a začal tleskat. To zřejmě vyburcovalo dračí krotitele k pohybu a ti se opatrně přiblížili k omráčenému trnoocasákovi.

Jak z Harryho začínal vyprchávat adrenalin, cítil, že ho bolí hlava, nemluvě o únavě až do morku kostí. Už dlouho se mu nestalo, že by tak moc tlačil na svou magii. Zvedl hůlku, prohlédl si její hrot a zamrkal nad spáleninami. "Musím s tím něco udělat," pomyslel si, ne poprvé. "S přibývajícím věkem se to bude jen zhoršovat. Pokud zestárnu." Povzdechl si. "Radši ať mě Ginny neslyší takhle mluvit."

U vchodu pro soutěžící na něj překvapivě čekala profesorka McGonagallová. "Neobvyklá aplikace transfigurace. Plný počet bodů, pane Pottere," řekla s drobným pokývnutím.

Harry se usmál.

"Než obdržíte bodové hodnocení, musíte navštívit madam Pomfreyovou," pokračovala. "Vypadáte trochu napjatě, ne že by to bylo překvapivé. V krátké době jste vynaložil poměrně velké množství magie."

Vedla Harryho do stanu první pomoci, kde si ho léčitelka zamračeně prohlížela. "Nelíbí se mi vaše barva," prohlásila a začala mávat hůlkou. "Rozhodně známky vyčerpání. Když vám dovolím odejít na hodnocení, zdržíte se dnes dalších kouzel?"

Harry přikývl. "Jsem dost vyčerpaný," přiznal.

"Dobře, pamatujte si to. Také chci, abyste šel dnes brzy spát, nejlépe po pořádném jídle."

McGonagallová si odfrkla. Harry souhlasil, Nebelvírská věž dnes v noci nebude klidné místo. Otočil se ke své představené. "Nebojte se, na posteli mám tlumicí kouzla. Ron i Neville chrápou."

Když vyšli ze stanu, Harryho přátelé už na ně čekali. Sotva zaregistroval, jak bledě vypadají, zasáhl jeho hruď rudý pruh.

"Huf! Ginny?!" vykřikl. Tvář měla přitisknutou k jeho hrudní kosti a její paže se mu ovinuly kolem žeber tak pevně, že mu začínalo dělat problémy dýchat.

Cítil se velmi nesvůj, zvlášť když byla profesorka přímo u něj, ale i ji objal kolem jejích ramen. Jakékoli rozpaky ho přešly, když si uvědomil, jak silně se třese.

"Je taková od té doby, co se přetrhly řetězy," vysvětlil Ron. "Ne že bych se jí divil," dodal rychle, když na něj Hermiona zúžila oči.

"Všichni jsme si mysleli, že zemřeš," vysvětlila Luna.

"Luno!" Neville vykřikl.

"Cože? Copak jsi neřekl: "Ach Merline, on umře!"," zeptala se Luna Nevilla.

"Bylo to docela překvapivé. Ale Harry, když jsi dokázal draka omráčit, proč to nebyl hlavní plán?" podivil se Neville.

"Ehm, nevěděl jsem, že to dokážu," přiznal Harry, "tak nějak jsem na poslední chvíli zpanikařil."

"Aha, takže sis taky myslel, že zemřeš," usoudila Luna. Usmála se. "Jsem docela ráda, že ne."

Ginny vydala tlumený zvuk něco mezi vzlykem a smíchem.

Nakonec je profesorka McGonagallová odvedla před soudce na jejich vyvýšených místec, která byla zahalena zlatem. Ginny chvíli trvalo, než se uklidnila natolik, aby ho pustila. Ne že by jí to zazlíval. Koneckonců tušil, co cítí. Zdálo se, že ta noční můra se nikdy neomrzí.

Madam Maxime zvedla hůlku a vypustila do vzduchu stříbrnou stuhu, která tvořila číslo devět. Dav zatleskal.

Pan Throckmorton, který vypadal trochu otřeseně, dal Harrymu desítku.

Potlesk zesílil.

Profesor Brumbál dal Harrymu také desítku, což ho trochu překvapilo. Dav teď začal jásat.

Ludo Pytloun dal Harrymu třetí desítku, což ho vůbec nepřekvapilo. Harry si nebyl jistý, jestli to může být ještě hlasitější.

Pak Severus Snape zvedl hůlku do vzduchu, podíval se přímo na Harryho a dal mu dvojku. Nastala pauza a pak se ozvalo bučení.

Tajný agent na místě opatrně složil plášť neviditelnosti a třesoucíma se rukama ho zasunul do tajné přihrádky na spodní straně kufru. To už bylo příliš blízko. Postupoval podle instrukcí, které považoval za kreativní, ale nepočítal se surovým násilím rozzuřeného trnoocasáka. Sotva jeho pronikavé kouzlo rozbilo vejce, už se to zatracené zvíře vymanilo z Potterových vyčarovaných pout. Co však nečekal, byla záplava plamenů, kterou vyvolalo. Naštěstí Potter použil kouzlo zmrazující plameny, a ne méně účinný štít. Jinak by mu od zpětné vlny vzplál přinejmenším plášť. Takto se sice plášť rozfoukal kolem něj, ale jakýkoli záblesk, který by to způsobilo, by byl zakrytý očarovanými plameny. Přesto to bylo příliš blízko.

Naštěstí díky plášti, tlumícím kouzlům na botách a kouzlům maskujícím pach zůstal neodhalen. A téměř se mu podařilo dosáhnout svého cíle.

"Nemůžu uvěřit, že je to takový bastard!" Ron zuřil, když procházeli kolem Tlusté dámy do Nebelvírské věže. "Dal ti dvojku za vítězství! Zatracenou dvojku!"

"Zdůvodnil to tím, že Harryho kouzla poškodila vejce," vysvětlila Hermiona. "Ptala jsem se potom profesorky McGonagallové, která to slyšela od profesora Brumbála."

"Ale on na něj nikdy žádné kouzlo neposlal!" Ron namítl, když zabrali pár pohovek u krbu. Většina jejich spolubydlících byla ještě na večeři nebo se filtrovala zpět chodbami. Harry nebyl příliš hrdý na to, aby přiznal, že se najedl tak rychle, jak mu to jen vychování dovolilo, a utekl z Velké síně, jakmile to šlo.

"Tvrdil, že to byla náhodná magie, protože Harry má 'špatné sebeovládání'," dodala Hermiona.

"To je naprostá blbost!" Ron zavrčel.

"Jsem jenom tlumočnice!" Hermiona se na něj obořila. "Jen opakuji, co mi bylo řečeno. Osobně si myslím, že je to naprostý nesmysl, vzhledem k tomu, že Dracovi dal perfektní hodnocení a řekl, že to nebyla jeho vina, 'že si ta pitomá bestie zničila vlastní vejce'."

"Nezlobím se na tebe, Hermiono," ujistil ji spěšně Ron. "Jsem jen frustrovaný, že mu to prochází."

"No, ostatní soudci s tím očividně nesouhlasili," podotkla Hermiona. "Jeho ostatní výsledky byly dost nízké na to, aby ho nechaly na třetím místě, za Fleur a Harrym."

"Co udělal Draco s čínským ohnivákem?" zeptal se Harry. Potřeboval odvést pozornost od nespravedlnosti toho všeho. Nevadilo mu, že je o bod za Fleur, jen kdyby to nebylo kvůli Snapeovi. Bylo zábavné vidět, jak ji za první místo doslova obklopují příznivci. Veelské kouzlo plus nečekané schopnosti byly zřejmě velkým lákadlem. Málokdo by dokázal očarovat mourovatého draka tak, aby usnul a nechal svá vejce bez dozoru.

"Něco jí hodil na obličej," řekl Neville a sledoval, jak Hermiona s Ronem pomalu chladnou. "Ať už to bylo cokoli, muselo to být extrémně žíravé."

"Chudák okamžitě oslepla," dodala Luna smutným tónem. "Pak se zhroutila a ve smrtelné křeči rozdrtila všechna svá vejce."

"Byla to lahvička nějakého lektvaru," řekla Ginny zamyšleně. "Viděla jsem, jak se od něčeho, co vypadalo jako sklo, třpytí světlo." Harryho to trochu překvapilo, dokud si nevzpomněl, že měla dost dobrý zrak na to, aby ho v době, která nikdy nebyla, zastoupila jako nebelvírská chytačka. Harry jí stiskl ruku. Po celou dobu večeře byla utlumená a on měl trochu obavy.

"Jaký lektvar by to mohl udělat?" Ron se zeptal a obrátil se k Hermioně, která se právě sama začínala uklidňovat.

"Proč se ptáš mě?" zeptala se.

"Protože jsi chytřejší než já a víš prakticky všechno, co je třeba vědět," odpověděl Ron věcně.

Hermioně se otevřela ústa, zjevně nečekala tak nehorázný kompliment napřímo.

"Má pravdu, Hermiono," dodal Harry. "Nenapadá mě nic, co by to mohlo udělat, ale ty jsi se v lektvarech vždycky vyznala lépe než já."

"Nenapadá mě nic," řekla pomalu, "dokonce ani v učebním plánu O.V.C.E. pro lektvary." Odmlčela se, když si všimla Ronova úsměvu. "Jen jsem to přes léto prolétla, abych měla lepší představu o tom, co je možné," dodala s jistým rozčilením v hlase.

"Pak si myslím, že můžeme s jistotou říct, že není možné, aby se to Draco naučil vařit sám," uzavřel Harry.

"Snape to uvařil za něj," řekli Ron a Neville prakticky jednohlasně.

"Víte," rýpl si Harry, "skoro se mi po tom stýská. Snape řekne Dracovi, co je to za úkol, a pak mu dá plán, jak ho porazit. Dokonce mu uvaří i lektvar. Jediné, co musí Draco udělat, je zvládnout zapuzující kouzlo, které už je v učebních osnovách pro čtvrtý ročník."

"A jako porotce ho kryje a zjevně zkresluje výsledky v jeho prospěch," dodal Neville.

"Je to skoro, jako by zase učil lektvary," zabručel Ron.

"Podvádí jako obvykle... počkej," řekl Harry a usilovně přemýšlel. "Nedal Snape do Ohnivého poháru všechny Kruvalské lístky?"

"Proč by to..." Hermionin hlas se zadrhl. "To by neudělal!"

"Vysvětlovalo by to, proč byl vybrán on a ne někdo kompetentnější, jako třeba Viktor Krum," připustil Harry unaveně.

"Chceš mi říct, že nahradil jejich podpisy těmi, na kterých bylo napsáno Draco Malfoy?" Ron se rozhořčeně dožadoval odpovědi.

"Upřímně, Rone, opravdu tě to překvapuje?" zeptala se Hermiona.

Ron se uklidnil. "To asi ne, jen to nedokážu pochopit..."

"Jak může být tak sprostý?" Hermiona ho doplnila.

"Jo," připustil. "Já vím, já vím, nemělo by mě to překvapovat."

"Zlo je někdy těžké pochopit," zamyslel se Harry. "Tvoji rodiče tě vychovali správně, takže je pro tebe nepřirozené takhle uvažovat."

"Ty jsi na to přišel," podotkl Ron.

"V dětství jsem měl daleko horší příklady. Už jsem toho... viděl... dost, takže mě už jen máloco dokáže překvapit," pokrčil Harry rameny.

Ron odvrátil pohled a tváře se mu zbarvily.

"To ale neznamená, že ty taky nejsi dobrý člověk!" namítla Ginny.

"Nepleť si zdvořilost s hodností, umím být pěkně nemilosrdný, když potřebuju," řekl Harry tichým hlasem. "Myslím, že proto profesor Brumbál reaguje tak, jak reaguje."

"No, dělá to z nevědomosti," odpálila ho Ginny a na tvářích jí pomalu stoupal ruměnec.

"A my jsme moc rádi, že takový zůstává," připomněla jim Hermiona úsečným šepotem, "nebo jste zapomněli?"

Rozhovor se přerušil, když se portrét znovu otevřel a vpustil velkou skupinu štěbetajících nebelvírů, kteří spustili jásot, když uviděli Harryho. Společenská místnost se trochu rozčeřila, jak se rozproudila oslava a všichni, kdo mu nepogratulovali u večeře, mu přišli vzdát hold. Harry se je snažil přivítat s trochou nadšení, ale šlo mu to čím dál hůř, jak se mu vracela bolest hlavy.

Mezi únavou a velmi vydatnou večeří neměl v nejbližší době chuť se hýbat, i když měl v úmyslu dodržet slib daný madam Pomfreyové a odejít brzy do postele. Také předstíral, že si nevšiml švu na svém Zlatém vejci. Neměl chuť přispívat k té kakofonii řevem otevřeného vejce.

Přes to všechno zůstala Ginny přilepená na jeho boku. Harry jí to nemohl mít za zlé; musela zažít pořádný šok, když řetězy praskly. Bylo to těžší, než čekal, zvyknout si na to, že se o něj lidé zase bojí. Drobné narážení lokty bylo malou cenou. Ne že by mu to nějak zvlášť vadilo, přiznal si. K čertu s jejím přehnaně starostlivým bratrem.

Po chvíli a několika nepříliš důvtipných pokusech vtáhnout ji do hovoru se zdálo, že se Ginny vrátila ke svému normálnímu společenskému já. Její rameno se však z jeho ramene nikdy nevzdálilo.

Druhý den se Harry probudil velmi mrzutý, ale alespoň už bylo po kostnaté únavě z předchozího večera. Přesto jim trvalo většinu ranního cvičení, než se opět cítili normálně. Po vydatné snídani navrhl, aby se stavili u Hagrida. Od prvního úkolu ho ve Velké síni neviděli, ale Harry si pamatoval, že stál s dračími krotiteli s tváří jako ufňukaná Uršula, když odváželi nebohého čínského ohniváka.

Když přišli, z krátkého komína se alespoň kouřilo, takže věděli, že je někde poblíž. Po Ronově zaklepání se ozvalo nějaké šoupání a dveře otevřel Hagrid, který vypadal poněkud zanedbaně. "Rone, Harry, co tady všichni děláte?" zeptal se Hagrid.

"Přišli jsme se podívat, jestli jsi v pořádku," odpověděla Hermiona a podívala se na něj. "Po tom, co se stalo," dodala chabě.

Hagridova tvář trochu povadla. "Ach, to je hrozná věc. No, pojďte dál, mám tu konvici. Charlie si přišel pro šálek."

Harry se trochu napjal, když vešli dovnitř. Nebyl si jistý, jestli se mu dnes ráno chce jednat s Ginnyiným přehnaně starostlivým bratrem, ale zrzka vypadala velmi klidně, když seděla u hrubě prostřeného stolu. Harryho napadlo, jestli nemá trochu kocovinu. Jakmile Hagrid skončil s mateřským opečováváním, a všichni zdvořile odmítli nabídku kamenných koláčů, usadil se na svou vlastní židli.

"Chci ti říct, že jsem na tebe pyšný, Harry," řekl Hagrid po chvíli, "ty a ta francouzská holka jste se snažili, abyste těm ubožákům neublížili." Na chvíli se odmlčel, aby si přičichl. "Nebyla to tvoje vina, že to vejce někdo zaklel, ale budeš rád, že se trnoocasák zase probudil a je v pořádku."

"To je dobře," souhlasil Harry. "Počkej, ty víš, že to bylo zakleté?"

"To je jasné jako facka," zavrčel Charlie. "Když jsme zkoumali střepiny vejce, bylo to očividně prokletí. Někdo se dostal přes jejich ochranu a udělal to schválně, aby ji popudil."

Harry se zamračil. Předpokládal, že není příliš daleko od pravdy, aby Snape nebo Malfoy někoho domluvili, aby ho sabotoval.

"Snape tvrdil, že to byla náhodná magie," zabručel Ron.

"Zkoušel tyhle kecy na mého šéfa," odfrkl si dračí krotitel, "který vytáhl kusy skořápek a málem toho mastného bastarda donutil, aby je snědl. Účtujeme jim dvě úmyslná zabití."

"Jak to myslíte?" Hermiona se zeptala.

"Měla to být nesmrtící soutěž, jinak bychom nikdy nesouhlasili s dodávkou dračích matek. V západních rezervacích jsme přišli o jednu z devatenácti dospělých ohniváků! A to nemluvím o plném chomoutu," dodal Charlie hořce.

Hermiona se zhrozila. "Ale... proč jste souhlasili, když jsou tak vzácné?"

"Kvůli politice. Organizátoři turnaje chtěli exotickou odrůdu a přes rumunské ministerstvo na nás hodně tlačili, abychom spolupracovali. Většina těch pološílenců šla na Kruval, takže to bylo domluvené." Charlie zavrčel. "Ale aspoň jsme se předem dohodli na bezpečnostních opatřeních. Pokud se z toho nějak nevyvléknou, měly by sankční doložky financovat naši rezervaci na příští tři roky."

Harry si všiml, že Luna se také tváří utrápeně. Neville ji tiše vzal za ruku.

"Pořád nemůžu uvěřit, že udělali něco tak krutého," řekl Hagrid a podíval se do svého vědra s čajem.

"Zapomněl jsi, že se ve druhém ročníku pokusil Harryho zabít?" Ron se ozval, ale ztišil se, až když se na něj Hermiona ostře podívala.

"Draco je malý zákeřný grázlík," usoudil Harry, "ale právě teď je kvůli Snapeovi nebezpečný."

"Pořád si před ním musíš dávat pozor," připomněla mu Ginny.

Harry se zamračil. "... nebo možná on musí být opatrný v mé blízkosti."

Rozhovor postupně přešel k veselejším tématům. Hagrid vyprávěl historky o tom, co všechno s Charliem vyváděli, když byl ještě student, a některé z nich byly docela zábavné. Charlie zase vyprávěl historky z Dračí rezervace, z nichž některé byly docela znepokojivé. Harry si svým způsobem uvědomil, že Charlie je stejně bláznivý jako Hagrid, alespoň co se draků týkalo.

Celkově to byla příjemně strávená chvíle a Hagrid se pomalu začal tvářit méně mrzutě.

Harry předpokládal, že to bylo poloobrem, který měl dobrou povahu, ale zdálo se, že je vždycky nepřiměřeně zděšený, když čelí krutosti druhých. Z původní časové linie si vzpomněl, jak ten muž neochvějně bránil Snapea na slovo profesora Brumbála... až do chvíle, kdy ten mastný bastard ředitele zavraždil. Ale pokud stačila společnost a přátelský rozhovor, aby se laskavému muži vrátila nálada, stálo to za to.

Nakonec se ozvalo volání nedokončených domácích úkolů a oběda ve Velké síni, a tak se Harry a jeho přátelé rozloučili se školníkem. Když se začali vracet, zaslechl Harry hlas, který ho volal.

Ohlédl se a uviděl Charlieho, jak je dohání.

"Na slovíčko, Harry?" zeptal se starší Weasley.

Harry opatrně přikývl. Když se Charlie podíval na ostatní, Harry uhodl jeho váhání a přikývl. Hermiona je vedla dál po cestě, ale neztratila se jim z dohledu. Harrymu neunikl chladný pohled, který Ginny věnovala svému bratrovi.

Harry nenuceně mrskl hůlkou a postavil jednoduchou ochranu soukromí, která by skryla jejich rozhovor. "Ano?"

"Dobře, hned s tím půjdu ven. Jak to vypadá s tím vraždícím hajzlíkem?" zeptal se.

"Dracem?"

"Ano, s ním. Vím, že Snape pravděpodobně tu kyselinu uvařil, ale Malfoy je ten, kdo ji dodal. Taky to byl on, kdo se při tom pobaveně a zvráceně usmíval, když ohnivák začal křičet. Museli jsme počkat, dokud soudci nedají hodnocení, takže jsem měl spoustu času zapamatovat si jeho výraz." Zrzavý obličej zrudl vztekem a ruce se mu stále svíraly v pěst, až mu svaly na předloktí poskakovaly a svíjely se. "Ty něco víš," obvinil ho Charlie, "něco o tom malém hajzlovi a já chci vědět, co to je."

Harry věděl, že se na něj Charlie nezlobí. Dokonce souhlasil, když mu Hagrid poděkoval za to, že se snažil Maďarskému trnoocasákovi neublížit. Ale Harrymu dělalo potíže odpovědět. Nepomohlo ani to, že otázka zabrnkala na pramen vzteku, který Harry jen stěží držel pod pokličkou. "Není to ani tak něco, co udělal," řekl stroze, "jako spíš něco, co by mohl udělat znovu."

Charlie se úplně zklidnil, jak mu zbledl obličej. "Cože. To. Udělal?" vyhrkl.

"Nevím to jistě," začal Harry, "kromě toho, že oba byli při útoku na Bradavice. Ale podle stavu jejího... těla... ať už Ginny zabil kdokoli, dal si s tím na čas. Draca jsem pak už nikdy nenašel, ale vím, že předtím věděl o našem... vztahu." Harry zavřel oči a potlačil magii, která chtěla v záchvatu vzteku vybuchnout a zničit mýtinu. "Ale část mě... ví... že to udělal on. Způsobil ten vpád, který zabil Brumbála. Nepochybuji o tom, že tam byl, aby to dokončil. Nic z toho, co udělal od mého návratu, mě nepřimělo myslet si něco jiného."

Charlieho oči byly nyní ploché, hodnotící. "Nedovolíš, aby se historie opakovala, i kdyby to mělo znamenat, že se s ní rozejdeš," požadoval Charlie.

Harry ignoroval ten druhý komentář a soustředil se na ten první. "Jestli se jí ještě jednou pokusí ublížit, budu já Dracův konec." Harry se na něj podíval.

Když se znovu připojil ke svým přátelům a vstoupil do Velké síně na oběd, byl zticha.

Charlieho improvizovaná inkvizice v něm vyvolala spoustu ošklivých vzpomínek a emocí, které bylo nejlepší nechat nerušené. Rozzlobený, paranoidní koutek jeho duše chtěl k Dracovi prostě přijít a skoncovat s ním hned na místě. Dřív, než by mohl ještě víc ublížit.

Nakonec měla Ginny jeho přemítání dost. "Myslím, že můj bratr potřebuje důkladné prokletí," prohlásila.

Ron zvedl hlavu od soustředění na jídlo a zamračil se.

"Ty ne, Rone," řekla Ginny. "Charlie. Buď to, nebo mu zakážu mluvit s Harrym. Pokaždé, když to udělá, zanechá po sobě Harryho úplně zmateného."

"To není on," uklidňoval ji Harry. "Ani ne," odpověděl na její skeptický pohled. Harry ztišil hlas. "Ptal se mě na Draca, a to mě vždycky přivede do špatné nálady." Harry se na ni podíval.

Ginny pokrčila rameny. "To mě nepřekvapuje. Zkus ale myslet na něco veselejšího. Třeba jak se bude Draco tvářit, až zítra uvidí Denního věštce."

Jistě, následujícího rána se u snídaňových stolů při čtení nejnovějšího vydání Proroka rozléhaly každodenní soví zásilky.

"POTTEROVO ÚŽASNÉ VÍTĚZSTVÍ!" hlásal titulek. Zbytku stránky dominoval oživlý obrázek Harryho, jak zvedá hůlku a sesílá kouzlo, zatímco se na něj řítí rozzuřený trnoocasák. I když ho to mrzelo, Harry musel uznat, že to vypadalo docela působivě. I když trochu přehnaně dramaticky.

Ron se na Harryho samolibě podíval. Harry si povzdechl a přikývl. Vypadalo to, že nápad jeho přítele by mohl fungovat. Jen doufal, že to bude mít v budoucnu odrazující účinek. S pověstí o předvídavosti, kterou si vytvořil, aby zakryl případné přešlapy, bylo nepravděpodobné, že by mohl počítat s tím, že ho budoucí nepřátelé podcení. V tomto ohledu tedy opravdu neměl co ztratit.

"Harry," přerušila jeho myšlenky Hermiona. Podíval se k místu, kde jeho střapatá kamarádka ukazovala na kus článku. "Je tu názorový článek, který vytýká některé 'zjevně neobjektivní' soudy předvedené v prvním úkolu. Autor vyzývá ministerstvo, aby vyšetřilo obvinění z upřednostňování."

"Cože?" Harrymu se rozšířily oči. "Divím se, že se někdo u hlavního stolu samovolně nevznítil," zamumlal.

Hermiona si důrazně odkašlala. "Přinejmenším někdo by mohl projevit vyrovnanější přístup, pokud se chce vyhnout skandálu," navrhla.

"Možná," souhlasil Harry. Nepochyboval, že ředitel Kruvalu najde jiný způsob. "Když už mluvíme o zaujatosti," pokračoval a gestem ukázal na noviny, "včera jsem tu akci nevyhrál já, ale Fleur."

"Možná se to vztahuje k tomu, že jsi přesto vyhrál proti drakovi," odvážil se Neville, "i když tě sabotovali."

"To je asi pravda," souhlasil Harry. Přemýšlel však, jestli by to platilo i v případě, že by si s Fleur vyměnili školy a národnosti. Alespoň se zdálo, že mu to studenti z Krásnohůlek nemají za zlé. Možná měl Neville pravdu.